Co vymyslet na 4 dny v Rumunsku, když nechceš ani najezdit tisíce km, ani zůstávat jen v Bukurešti? To byl celkem oříšek, protože kromě toho, že  hlásili déšť na celou dobu, tak taky:

- rumunské hory? - daleko, na trek nebyl čas ani vybavení
- Transfăgărășan magistrála? - daleko
- Temešvár? Kluž? Constanta? - daleko jako všechno 

Nakonec jsme si půjčili Dacii Logan (jak jinak v Rumunsku) a vyjeli na dva dny do hor po transylvánských hradech a zámcích a zbylé dva dny jsme věnovali okolí Bukurešti.

První zážitek z Rumunska:
- člověk z informací na letišti nemluví anglicky
- recepční na hotelu na letišti nemluví anglicky, za to má cígo a kšiltovku Armani
- prší
Super, máme se na co těšit... 

Den 1: Sinaia a Busteni
Plán prvního dne selhal hned ráno, kdy pršelo a foukalo tak, že samozřejmě lanovka na Bucegi nepremávala. Výlet na hory tedy padl a my jsme se přesunuli na zámek Cantacuzino. Ten kromě toho, že je celkem hezký, má výhledy na hory, tak má taky největší rumunský highlight posledních let = natáčel se tu seriál Wednesday. Protože jsem šprt, připravila a vytiskla jsem si doma printscreeny ze seriálu, abych se tam s nimi mohla fotit. Kromě nás tam byly ještě dvě holčičky v tričkách Wednesday, jinak to tam Rumuni ani moc nevytěžovali - pár foto cedulek v parku. To mě překvapilo, čekala jsem kýčovitý merch na každém kroku.

Wednesday

 

Zámek Cantacuzino s horama. Je tam i kavárna se super výhledem.

 

Na oběd jsme se ale už vrátili zpět do městečka Sinaia, kde jsme si dali první typické rumunské jídlo: mici. Jsou to takové místní čevabčiči ze směsi vepřového, hovězího a skopového, je to krásně mastné.
A protože jsme byli oproti původnímu plánu napřed, rovnou jsme vyrazili na další zámek Peleș. A ten mě mile překvapil, další hezký hrad v upravené zahradě. Evidentně je to populární místo na výlety místních, protože nejen venku, ale i uvnitř bylo poměrně plno lidí. Vstup stál skoro 500 Kč, což není málo, ale zase na rozdíl od hradu Bran (tam se ještě dostanem), tady i ty interiéry stály za to.

Zámek Peleș - původně letní sídlo králů, pak soukromá rezidence diktátora

 

Na večer jsme si dali další místní specialitu: polentu zapečenou s klobáskami, sýrem a volským vokem a také lokální zákusek Papanași - vdolek s borůvkovým rozvarem a smetanou. Obojí perfektní.

Polenta - divný, že to bylo fakt dobrý 

 

Městečko Sinaia je takové lázeňsko-lyžařské středisko, ale jinak nemá moc co nabídnout. Další dva kláštery, které jsme chtěli navštívit, byly pro změnu v rekonstrukci. Navíc pořád pršelo, takže jsme se ráno rozhodli jet rovnou dál.

Den 2: Brašov, hrad Bran
Brašov je známý hlavně tím, že jde o jakousi bránu do Karpat. Vypadá jako klasické historické městečko v Čechách - náměstí s kašnou, kostelem a restuaracemi podél domů. Těch pár zajímavostí jako je nejužší ulička, kašna nebo brána Poarta Ecaterina jsme obešli během chvíle. Vyrazili jsme pak i lanovkou na vrch Tampa. Tady je takový alá hollywoodský nápis BRAŠOV, dokonce se k němu dá jít i na vyhlídku na město. Ta byla teda zavřená páskou a spolu s cedulemi "Pozor na medvědy" to nebudilo moc důvěru, ale místní tam šli, tak i my. A výhled stál i za ty tři minuty strachu.

Hollywoodský Brašov

 

Po další specialitě k obědu - guláši s polentou, jsme vyjeli na nejznámější hrad v Transylvánii. Slavný drákulův hrad Bran. A ten už byl na rozdíl od všech dříve zmíněných hradů slušná turistická past. Když pomineme fakt, že pověst o Drakulovi ani autor povídky s tímhle místem nemají nic společného, tak už při příjezdu vidíte stánky s drákulovskou tématikou a všemožnými suvenýry, obří parkoviště pro autobusy a samozřejmě, abyste se k hradu mohli dostat blíž, musíte si koupit vstupenku.

Vyhlídka na Bran

 

Takže jsme celkem nedobrovolně šli i dovnitř. (Opět vstup za 500Kč) Interiéry uvnitř nic moc zajímavého, jedna místnost se tak trochu povinně věnovala pověsti o krutovládci Vladu III. Napichovači. Rozhodně nejlepší z celého hradu byla vyhlídka na něj o kus dál za vesnicí.

Bran - nádvoří

 

Den 3: Bukurešť
Večer jsme už jen dorazili do Bukurešti. Na tu jsme si vyčlenili celý den, i když tam vlastně nic moc zajímavého není. (Kromě toho, že se tam ten víkend konal koncert nějakého běloruského rappera a všichni se nás ptali, jestli tam jdeme.) Město jsme vzali celkem důkladně - filharmonii, průchozí pasáže Macca - Villacrosse a Victoria, fotogenické knihkupectví Cărturești Carusel, hřbitov Cimitirul Bellu (Șerban Vodă), pak také nějaké skvostné architektonické rumunské počiny jako třeba budova bývalých bezpečnostních složek Former Securitate Headquarters, kdy je celá nová stavba zasazená do původní historické budovy. Hodně divný, hodně rumunský.

Pasáž v Bukurešti

 

Knihkupectví

 

Bukurešť v kostce. Doslova.

 

Na odpoledne nám pak zbyly hlavní taháky: Palác parlamentu a oblouk Arcul de Triumf.

Ne tak beru zpět, jeslti je něco hodně rumunského, tak je to právě Palác parlamentu, obrovská administrativní budova postavená na přání diktárora Ceaușescu. Říká se o ní, že je díky množství použitého betonu, jednou z nejtěžších staveb na světě, a je fakt obrovská. Kolem dokola jsme šli skoro 45 minut. Dovnitř na prohlídku jsme nešli, protože jsme chtěli primárně do Muzea současného umění, které je součástí komplexu a má střešní kavárnu. Bohužel bylo zavřeno, tak jsme prozkoumali palác aspoň zvenku ze všech stran.

Palác parlamentu - aspoň kousek

 

Ze zadní strany se rekonstruuje obrovská (jak jinak) pravoslavná katedrála, kde jim to ale moc nevyšlo a celé prostranství před vchodem se po dešti proměnilo v jednu velkou louži.

Trochu vody

 

Po obědě jsme se vydali ke slavnému Oblouku vítězství - prý je Bukurešť Paříží východu. AHA! HAHA! No prostě po pár fotkách jsme se ještě vydali projít do přilehlého parku Herăstrău, kde jsme si na zahrádce restaurace dali pár drinků. Ono totiž to bylo z Bukurešti naprosto vše.

Prej Paříž východu

 

Den 4: Lidl a solný důl
Ano, poslední den ráno jsme měli za cíl Lidl. Ne ale jen tak na nákup, ale protože má okolo zajímavá kvalitně rumunská panoramata. Je totiž postaven hned vedle elektrárny. Škoda jen, že poslední den svítilo sluníčko a nemělo to ten správný post-apokalyptický nádech.

To jsou panoramata 

 

Na odpoledne jsme pak ještě vyrazili do solných dolů Salina Slănic Prahova. Evidentně další z oblíbených cílů místních. Na parkovišti už v poledne úplně plno. Po zaparkování jsme si museli vystát frontu na minibus, který odvážel návštěvníky ke vstupu do dolu. Ten se nachází asi kilometr odtud. Autobusem jsme zajeli až asi 200 metrů pod zem, kde nás vypustili. V jiném solném dole jsem nebyla, ale tenhle byl rozhodně nejhustší. Mohli jsme si projít několik obrovských síní vysokých až 60 metrů. Byly tam připravená sedátka na odpočinek, sochy, kavárna, ale i hry pro děti jako ping pong, basket a skákací hrad. Mělo to celé feeling, jako by se tu natáčely doly trpaslíků z Pána prstenů. Hrozně velikánský. V krámku se suvenýry jsme si nakoupili sůl a vyrazili domů. Nejlepší závěr celého pobytu.

Solný důl nebo Důl Moria? 

 

Rumunsko budeme muset dát snad ještě jednou. Minimálně se podívat k moři nebo do hor. Uvidíme.

Co se nevešlo:

Medvědi?

 

Zámek Pelișor - menší brácha Peleșe

 

Papanași vdolky 

 

Rumunsko v kostce č.1 - Dacia & rozpadlý a vedle nikdy nedostavěný nový most

 

Rumunsko v kostce č. 2 - koně & kamiony na jedné dálníci